Když jsme opravili podkroví a já zametala poslední prach po stavbě komína, vyfotila jsem celý prostor s matračkami na zemi. Kolegyně tehdy prohlásila, že vypadá jako ateliér. Čas čekání jsem si krátila psaním zážitky z rekonstrukce... a pak přišel nápad na veršovaný zvěrokruh a protože knížek a CD je opravdu hodně, zatoužila jsem "dát světu" něco praktického.

Utěrky jsou prvním krokem. Začínám si myslet, že Ateliér Jedna báseň není místo, ale pocit.

P. S. Vytoužené miminko sice nepřišlo, ale myslím, že i tak jsem vlastně už porodila. Snad to nejlepší, co se dalo...