Záměrně tedy vymezil svůj výtvarný prostor velmi úzce, přesvědčen, že materiál i proces zpracování, který zvolil, nebude znamenat omezení či zúžení jeho výpovědi, ale naopak přispěje k tomu, aby se stala co nejpřesvědčivější a nejplnější . Hepnarova tvorba sdostatek přesvědčuje, že díky těmto specifickým determinacím naplňuje svoje poslání vrchovatě. S materiálem, který zvolil, pracuje s neomylnou virtuozitou, dává maximálně vyniknout jeho kvalitám, jeho teplému, matnému povrchu, jeho ušlechtilé kresbě let, vyhledává pro něj tvary, které neodporují jeho přirozenému vzhledu, ale také přiznávají a podtrhují jeho charakter. Při tom se mu podařilo rozkrýt širokou škálu druhů a dát tak dřevu podobu monumentální, komorní i intimní. Ve své výtvarné práci využívá procesy, rozšiřující odvěký rejstřík tvarování. Princip skládání elementárních tvarů se mu stává základem při budování interiérových artefaktů, ale i volných plastických objektů. Antonín Hepnar rozkrývá stále nové kvality materiálu, s nímž pracuje, rozšiřuje rejstřík jeho využití i jeho výtvarné polohy. A to je v době, kdy se se dřevem, uchovávající v sobě rukodělný zásah, setkáváme tak zřídka, hodnota nad jiné cenná."
PhDr. Ludmila Kybalová CSc. o Hepnarovi

---